Královská kanonie premonstrátů na Strahově

Již od počátku svého založení se řád pokouší propojit život kontemplativní ve společenství s životem činným ve svém okolí. Řád je plodem gregoriánské reformy, která se pokoušela zlepšit duchovní život kleriků. Zaměření vnější činnosti není nijak úzce specifikováno, jak je to obvyklé u starých řádů, snaží se však odpovídat na potřeby své doby.

Každý klášter tvoří právně samostatnou jednotku, tzv. kanonii, kterých může být v rámci jedné země více.

Řád premonstrátů se řídí řeholí sv. Augustina, která byla sepsána kolem roku 397. Kanovníci vidí ideál svého života především ve společenství, v životě, jakým žil sv. Augustin jako biskup se svými kleriky u svého biskupského domu v Hippo. On byl autorita, která uskutečnila ideál života prvotní církve v Jeruzalémě a ke které se snažili navrátit v rámci gregoriánské reformy řeholní kanovníci. Tento život je popsán v novozákonní knize Skutků apoštolů ve verši: 4,32: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.“ V době sv. Norberta došlo ke znovuobjevení řehole sv. Augustina, přičemž do té doby kanovníci žili ve společenstvích, které povolovalo soukromý majetek.

Sv. Norbert, zakladatel řádu, ve své době přijal povolání kázat a žít radikálně evangelijním způsobem života. Tím, že byl dříve světským kanovníkem, měl ve své touze po důslednosti svého života blízko k přijetí řehole sv. Augustina. Postupem doby oslovil svým kázáním i způsobem života další muže a ženy, kteří ho následovali. Řád byl založen v Prémontré na Vánoce roku 1121. Další kláštery následovaly ve velice rychlém sledu. 

Řád se zabýval především liturgickou modlitbou, ale již od svého založení byl činný především v duchovní správě blízkého okolí. Postupem dalších staletí, v podmínkách své doby, klášter přijímal duchovní správu i ve vzdálenějších místech.