Zasvěcení
Od počátku křesťanství objevují někteří lidé Boží pozvání patřit mu „s nerozděleným srdcem”, zasvětit mu sebe sama. Odpovídají na Boží lásku, Ježíš se pro ně stává vzácnou perlou, na kterou vsadí svůj život, protože milovat pro ně znamená darovat všechno. (1Kor 7,7násl., Mt 13,45-46)
Zasvěcení není nikdy jen osobní záležitostí. Každý je povolaný i proto, aby pomáhal Bohu na spáse světa, ať již jen modlitbou a sebeodevzdáním, nebo i nějakou činností.
Vzorem pro zasvěcené je Ježíšova matka Maria. Když uslyšela andělovu zprávu, odevzdala se Bohu slovy: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova”. Přijala Boha do svého srdce, aby tak skrze ni přišel i do světa. (Lk 1,38)
Zasvěcení lidé nejsou dokonalí. Stejně jako všichni ostatní Ježíšovi učedníci, i oni zápasí s hříchy a slabostmi. Ve svém životě však objevili pozvání Boha, který „nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky”. (Mk 2,17)
3 evangelijní rady...
Odevzdání se Bohu se projevuje ve třech evangelních radách: po vzoru svého Mistra chtějí být zasvěcení lidé chudí, čistí a poslušní. Tyto rady shrnují hlavní oblasti, které můžeme Bohu vložit do rukou: svůj majetek a vše, co nám patří (chudoba), své vztahy, schopnost milovat i své tělo (čistota) a svou vůli a možnost nakládat se svým životem (poslušnost).