Historie kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Opavě

Zakladatel

P. Leopold Klose

Doba, ve které společenství vzniká:

1844

Zaměření a poslání:

Naše Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka z Assisi přijala a od svých počátků prožívala jako zvláštní dar Ducha svatého charisma radostné kajícnosti a milosrdenství.

Posláním Milosrdných sester III. řádu sv. Františka z Assisi, vyplývajícím z přijatého charismatu, je zcela se darovat Kristu životem v poslušnosti, chudobě a čistotě, jen jemu náležet a spolu s ním nést celému světu evangelium pokoje.

Toto poslání uskutečňujeme tak, že se stáváme nástroji Božího milosrdenství, které předáváme všem potřebným bez rozdílu. Především se věnujeme lidem nemocným, trpícím a osamělým, dětem bez rodiny, výuce a výchově dětí a mládeže a pomáháme v plnění pastoračních úkolů církve. Zůstáváme však pozorné i k výzvám doby a jsme ochotné na ně odpovídat.

Podle čeho se společenství řídí:

Základním zákonem našeho řeholního života je ŘEHOLE III. ř. sv. Františka z Assisi.
Je základem kongregačních Konstitucí.

Kongregační Konstituce obsahují evangelijní a teologické zásady a zákonité předpisy pro život v kongregaci podle nauky II. vatikánského koncilu a vyjadřují ducha kongregace.

Počátky:

Počátky kongregace spadají do roku 1844, kdy se tři sestry III. sekulárního františkánského řádu v Opavě rozhodly žít společným životem podle ideálu sv. Františka. Těchto sester se posléze ujal minorita, opavský kvardián, farář u sv. Ducha v Opavě a pozdější provinciál minoritského řádu P. Leopold Klose.

Jeho péčí se ze skupinky zbožných terciářek stalo řeholní společenství v pravém slova smyslu a v roce 1859 bylo uznáno arcibiskupem Fridrichem Fürstenbergem kongregací diecézního práva.

V témže roce přijaly sestry první pravidla pro společný život (Verfassung) a v r. 1867 první konstituce (Ordensbuch der Barmherzigen Schwestern aus dem III. Orden des Heiligen Franz von Assisi).

V roce 1876 byla zvolena první generální představená S. Gabriela Brettschneiderová. V tomto období také postupně vykrystalizovaly dva hlavní okruhy činnosti – ošetřovatelská (v nemocnicích a domácnostech) a pedagogicko-výchovná (sirotčince, školy, dětské opatrovny a útulky).

 První sestry vypomáhaly při úklidu a výzdobě kostelů spadajících do farnosti sv. Ducha, šily, vyučovaly ruční práce a vykonávaly domácí ošetřovatelskou činnost. Od roku 1856 též pracovali jako ošetřovatelky v opavské a záhy i v olomoucké nemocnici. Brzy poté se sestry ujímají vedení arcibiskupského sirotčince v Olomouci – Nových Sadech a dívčí měšťanské školy  lankraběnky Charlotty Fürstenbergové v Odrách. Následovaly: Osoblaha, Hradec, Tovačov, Rýmařov (škola). V roce 1912 byl kongregaci udělen Sv. Stolcem pochvalný dekret, kterým se kongregace zařadila mezi instituty papežského práva a v témže roce byla agregačním dekretem připojena k řádu bratří menších konventuálů. V následujícím roce byly vydány nové konstituce.

Historické milníky:

1890 - 1920

V letech 1890 - 1920 převzaly sestry ošetřovatelskou službu v devíti městských nemocnicích - Rýmařov, Šternberk, Fulnek, Bílovec, Vítkov, Prostějov, Hranice, Náchod, Heřmanův Městec, ve třech soukromých sanatoriích - Opava, Olomouc - Dr. Koutného, Paseka a ve dvou nově vybudovaných zemských nemocnicích - Opava a Olomouc Nová ulice.
Nezbytnou součástí sociální sféry, v níž sestry pracovaly, byly vedle veřejných nemocnic ústavy pro choromyslné, chudobince a sirotčince.
Ve správě sester byl městský chudobinec a sirotčinec ve Šternberku, městský chudobinec v Olomouci na Vodární ulici a v Opavě. Nadační sirotčinec Mons. A. Symerského v Týně. O slabomyslné pečovaly sestry v zemském ústavu v Litovli a v soukromém ústavu pro slabomyslné ženy ve Slavkově u Opavy.
Stále častěji lze sledovat, zvláště v průmyslových oblastech, potřebu denních opatroven (mateřských škol) a jeslí pro děti předškolního věku. I zde byly oblíbenou pracovní silou Milosrdné sestry.  Ty v roce 1899 převzaly útulek pro děti ve Staré Vsi u Rýmařova. Podobnou opatrovnu zřídily v Tovačově, v Odrách a v Nových Sadech, kde není známo. Další opatrovna byla sestrám přidělena v olomouckém chudobinci na ulici Vodární.

1920 - 1926

Období 1920 - 1926 lze charakterizovat jako nabírání sil po vyčerpávající válečné době. Nejsou obsazovány nové filiálky (výjimkou potvrzující pravidlo se 12. července 1921 stala nemocnice v Německé Libině), naopak na několika místech je služba sester ukončena - 12. října 1921 ve Weidlingau, 2. března 1922 ve Fulneku a k 1. dubnu 1924 v Týně a řada nových nabídek k převzetí nemocnic je s poukazem na nedostatek sester odmítnuta.

1930

V roce 1930 založení Řádové ošetřovatelské školy v Opavě, vůbec první svého druhu na Moravě a ve Slezsku a druhé v tehdejším Československu. Nová řádová ošetřovatelská škola se svým moderním vybavením se stala hitem nejbližších let nejen v odborných lékařských kruzích, ale zařadila se mimo jiné i svým reprezentativním vzhledem mezi opavské klenoty. Navštívila ji např. při své návštěvě Opavy 5. a 6. září 1931 dr. Alice Masaryková. K jejímu vybavení a výuce byla publikována řada článků a statí v odborných časopisech (např. Československá nemocnice).

1933 – 1938

Období 1933 – 1938 na žádost královehradecké konzistoře byla dne 1. září 1933 za účasti úřadující i bývalé generální představené převzata nemocnice v Pardubicích.
Zajímavým místem působení sester se stalo sezónní vedení charitní vily v italském přímořském městě Lussingrado od roku 1933. Iniciátorem této neobvyklé nabídky byl předseda českého charitního spolku Msgre. Jan Stavěl, olomoucký světící biskup. Výsledkem úsilí S. Domitily, rodačky ze Zlína, byla realizace sociálního domu “Marianum” v Baťově městě z let 1937 - 1938. V té samé době stavěla kongregace novou tělocvičnu v Odrách a na místě bývalých nadačních domků v Osoblaze novou budovu chudobince.

1938

V roce 1938 v důsledku nuceného odtržení pohraničí došlo na území Československa k rozdělení správy kongregace na provincii českomoravskou a slezskou. Mateřinec kongregace sice zůstal v Opavě, ale v Olomouci vznikl se souhlasem Svatého stolce provinční dům, v němž sídlila provinční představená se dvěma provinčními radními sestrami a novicmistrovou.

2. světová válka

Válka a totalita rozvoj kongregace zabrzdila.
II. světová válka a nacismus, církvi a řeholnímu životu příliš nepřál. Těžké materiální i lidské ztráty (např. zdevastované školy, oběti bombardování a nemocí a omezení přijímání dorostu). Nucený odchod části sester německé národnosti z Československa.

Poválečné období

Po válce odešla část sester německé národnosti do Rakouska a Bavorska a založily zde nové domy: Arnstorf, Tulln, Königstetten, Malseneck, Großen Busseck a Moorbad.

V poválečném období s vypětím sil všechny těžkosti sestry překonaly, ale brzy nastala ještě horší situace. K moci se dostala komunistická strana se svým pomalu kulminujícím proticírkevním kurzem.
Kroky lidově-demokratického režimu obrazně ustřihly kongregaci křídla.
Násilné opuštění konventů i pracovišť, zákaz přijímání dorostu, nedůstojné zacházení a velmi tvrdé podmínky k životu poznamenaly mnohdy duševní i fyzické zdraví sester.

1989 - 2025

Předzvěstí listopadových změn se počátkem roku 1989 stalo povolení od státu přijímat nové členky. Svoboda nastolená po sametové revoluci umožnila rehabilitaci jednotlivých řádů a kongregací.

V následujících letech byly sestrám navráceny některé domy a sestry se, vzhledem k důchodovému věku většiny, částečně vrátily k působení v nemocnicích a školách.

Nová působiště sester po sametové revoluci:

V roce 1990 (po navrácení kláštera v restitucích) sestry znovu začaly působit v Olomouci.
V letech 1992 – 2009 sestry rozšířily své působení ve dvou městech na slovensko-maďarském etnicky smíšeném území Slovenska. Komárno (1992 – 1997), Veľké Kapušany (1997 – 2009).
V letech 1994 – 2011 (po navrácení kláštera v restitucích) sestry působily ve Zlíně.
V roce 2003 (v minoritském klášteře) v Jihlavě byla otevřena nová řeholní komunita.

V roce 2008 na pozvání bratří minoritů začala naše kongregace působit v Paraguayi.
Naše tři misionářky se začínají zapojovat do projektů bratří minoritů v misiích.
Po devíti letech spolupráce s bratry minority v roce 2017 se realizovala registrace,
tím naše misijní společnost pod názvem Congregacion de las Hermanas Misericordiosas de la III. (tercera) Orden de San Francisco de Asís byla přičleněna k náboženským společnostem v Paraguayi.

V současné době (začátkem roku 2025) má kongregace 31 sester, 1 kandidátku a 3 aspirantky, na místech:
Opava (CZ), Olomouc (CZ), Uherské Hradiště (CZ), Jihlava (CZ), Arnstorf (DE), Gießen (DE), Gablitz (AT), Areguá (PY).

Fotogalerie