Kontaktujte nás

S. Kristina Marie Jeřábková

Hradišťská 142, 687 06 Velehrad

+420 572 430 753

kongregace@cyrilky.com

www.cyrilky.com

Historie kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje

Historie kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje

Zakladatel

Marie Růžena Nesvadbová (1878 – 1963) - Sestra III. řádu sv. Dominika

8. prosince 1893 vstoupila Růžena do Kongregace III. řádu sv. Dominika. Pracovala jako učitelka v tamním učitelském ústavě sester dominikánek. V roce 1903 založila Jednotu katolických učitelek. Uvědomovala nedostatečnost péče o děti s mentálním postižením. Požádala své představené, aby ji uvolnili z místa hlavní učitelky a dovolili studovat pedopatologii v Praze. Po složení zkoušky se jí roku 1913 podařilo vybudovat ústav pro slabomyslné v Brně-Veveří a roku 1916 odkoupila i ústav v Lomnici, který o dva roky později přestěhovala do nově zařízené budovy ve Střelicích u Brna.

 Po první světové válce ještě více narůstal počet dětí postižených fyzicky i duševně. V té době řídil olomouckou arcidiecézi arcibiskup Antonín Cyril Stojan, jehož činnost v unionistickém hnutí se zájmem sledovala a věděla také o jeho přání založit novou kongregaci, která by pracovala pod záštitou svatých Cyrila a Metoděje v otázce sjednocení křesťanů, zvláště Slovanů, a rozvíjela by charitativní činnost.

Po delších úvahách se Růžena Nesvadbová rozhodla zasvětit zbytek života nové církevní charitativní společnosti, a tak spojit své myšlenky s velehradskými ideami. Se souhlasem svých představených se s prosbou o pomoc obrátila na tehdejšího ministra zdravotnictví Msgra. Jana Šrámka. V červnu roku 1924 se pod hlavičkou Mariánské kongregace moravských učitelek, začalo se stavbou ústavu v Brně na Lerchově ulici. Posléze byl v říjnu 1924 založen nový spolek, Družina Cyrillo-Methodějská pod ochranou Blahoslavené Panny Marie pro kulturní a charitativní potřeby lidu na Moravě, se sídlem na Velehradě, jako mezičlánek vedoucí ke vzniku nové kongregace.

 Dovolení k založení nové řeholní společnosti dal papež Pius XI. 17. srpna 1927. Ke kanonickému zřízení kongregace došlo o rok později, kdy olomoucký arcibiskup Leopold Prečan 8. září 1928 prohlásil formálním dekretem kongregaci za zřízenou a schválil její stanovy. Státní souhlas k usídlení Kongregace sester Cyrillo-Methodějských v Československé republice byl udělen 21. března 1929.

Roku 1930 byl hlavní dům přeložen z Velehradu do Brna a ještě téhož roku byla sestra Marie brněnským ordinariátem jmenována i první generální představenou nové kongregace. Roku 1961 byla spolu s ostatními starými a nemocnými sestrami nucena opustit Velehrad a byla převezena do Charitního domova pro řeholnice v Bílé Vodě u Javorníka, kde strávila poslední dva roky svého života. Zemřela 12. března 1963.

 

 

<p>Marie Růžena Nesvadbová (1878 – 1963) - Sestra III. řádu sv. Dominika</p>
<p>8. prosince 1893 vstoupila Růžena do Kongregace III. řádu sv. Dominika. Pracovala jako učitelka v tamním učitelském ústavě sester dominikánek. V roce 1903 založila Jednotu katolických učitelek. Uvědomovala nedostatečnost péče o děti s mentálním postižením. Požádala své představené, aby ji uvolnili z místa hlavní učitelky a dovolili studovat pedopatologii v Praze. Po složení zkoušky se jí roku 1913 podařilo vybudovat ústav pro slabomyslné v Brně-Veveří a roku 1916 odkoupila i ústav v Lomnici, který o dva roky později přestěhovala do nově zařízené budovy ve Střelicích u Brna.</p>
<p> Po první světové válce ještě více narůstal počet dětí postižených fyzicky i duševně. V té době řídil olomouckou arcidiecézi arcibiskup Antonín Cyril Stojan, jehož činnost v unionistickém hnutí se zájmem sledovala a věděla také o jeho přání založit novou kongregaci, která by pracovala pod záštitou svatých Cyrila a Metoděje v otázce sjednocení křesťanů, zvláště Slovanů, a rozvíjela by charitativní činnost.</p>
<p>Po delších úvahách se Růžena Nesvadbová rozhodla zasvětit zbytek života nové církevní charitativní společnosti, a tak spojit své myšlenky s velehradskými ideami. Se souhlasem svých představených se s prosbou o pomoc obrátila na tehdejšího ministra zdravotnictví Msgra. Jana Šrámka. V červnu roku 1924 se pod hlavičkou Mariánské kongregace moravských učitelek, začalo se stavbou ústavu v Brně na Lerchově ulici. Posléze byl v říjnu 1924 založen nový spolek, Družina Cyrillo-Methodějská pod ochranou Blahoslavené Panny Marie pro kulturní a charitativní potřeby lidu na Moravě, se sídlem na Velehradě, jako mezičlánek vedoucí ke vzniku nové kongregace.</p>
<p> Dovolení k založení nové řeholní společnosti dal papež Pius XI. 17. srpna 1927. Ke kanonickému zřízení kongregace došlo o rok později, kdy olomoucký arcibiskup Leopold Prečan 8. září 1928 prohlásil formálním dekretem kongregaci za zřízenou a schválil její stanovy. Státní souhlas k usídlení Kongregace sester Cyrillo-Methodějských v Československé republice byl udělen 21. března 1929.</p>
<p>Roku 1930 byl hlavní dům přeložen z Velehradu do Brna a ještě téhož roku byla sestra Marie brněnským ordinariátem jmenována i první generální představenou nové kongregace. Roku 1961 byla spolu s ostatními starými a nemocnými sestrami nucena opustit Velehrad a byla převezena do Charitního domova pro řeholnice v Bílé Vodě u Javorníka, kde strávila poslední dva roky svého života. Zemřela 12. března 1963.</p>
<p> </p>
<p> </p>

Doba, ve které společenství vzniká:

Konec 19. a počátek 20. století

Zaměření a poslání:

V přípravném období v letech 1924 – 1928 se utvářela Kongregace z původně laické Cyrilometodějské družiny, která se pod vedením sestry Marie Růženy Nesvadbové zaměřovala hned od počátku na plnění dvou charakteristických rysů budoucí Kongregace – charitu a ekumenismus.

Podle čeho se společenství řídí:

Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje (SCM) je řeholní institut papežského práva.

Počátky:

Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje (SCM) je řeholní institut papežského práva. Má své kořeny na Velehradě na Moravě, v místě, které bylo v 9. století centrem působení slovanských apoštolů sv. Cyrila a Metoděje, spolupatronů Evropy, apoštolů jednoty a společenství. Bratři ze Soluně jako hlasatelé evangelia církve ještě nerozdělené, jedné a univerzální, čerpali z bohaté byzantské tradice, ve které byli vychováni a vzděláni, a na území Velké Moravy vykonávali svou misionářskou činnost v plném sjednocení s římskou církví. Patří tedy k oběma církevním tradicím a stali se duchovním mostem mezi církví katolickou a pravoslavnou, zvláště pak u slovanských křesťanů.

 Vznik Kongregace je jedním z plodů oživeného unionistického hnutí koncem 19. a začátkem 20. století, jehož mezinárodním i celocírkevním střediskem se stal Velehrad a duší olomoucký arcibiskup ThDr. Antonín Cyril Stojan (1851 – 1923). Ten měl také v úmyslu založit řeholní kongregaci, která by se plně zapojila charitativní a pastorační činností do unijních snah církve, avšak v roce 1923 zemřel.

 Teprve rok po jeho smrti uskutečnila tento záměr odborná učitelka, sestra III. řádu sv. Dominika, Marie Růžena Nesvadbová (1878 – 1963). V přípravném období v letech 1924 – 1928 se utvářela Kongregace z původně laické Cyrilometodějské družiny, která se pod vedením sestry Marie Růženy Nesvadbové zaměřovala hned od počátku na plnění dvou charakteristických rysů budoucí Kongregace – charitu a ekumenismus.

 V přípravném období 1924 – 1926 byly položeny dostatečné základy pro existenci a činnost zamýšlené Kongregace. Olomoucký arcibiskup Dr. Leopold Prečan pak formálním dekretem ze dne 8. září 1928 prohlásil Kongregaci sester cyrilometodějských za kanonicky zřízenou. Státní souhlas k usídlení Kongregace v Československé republice byl udělen dne 21. března 1929.

 První generální představenou se stala Matka zakladatelka, sestra Marie Růžena Nesvadbová. Za jejího vedení se Kongregace dále slibně rozvíjela a rostla také na poli výchovy. Matka Marie se rozhodla v Brně vybudovat gymnázium s internátem pro dívky. Sestry působily také jako katechetky na státních školách, přijímaly službu farních sester, zřizovaly mateřské školky, domovy důchodců i pečovatelskou službu. V roce 1933 rozšířila Kongregace své působení na Slovensko.

Historické milníky:

Období 1948 – 1989

 Do roku 1948 se činnost Kongregace mnohostranně rozvíjela, ale komunistický režim byl ostře zaměřen proti církvím. Byly zrušeny církevní školy, kláštery zabrány, sestry internovány v soustřeďovacích táborech. Bylo zakázáno přijímat dorost. Sestry mohly pracovat pouze v ústavech sociální péče pod přísným dozorem a po dosažení důchodového věku musely odejít do centralizačního tábora v Bílé Vodě.

 Krátký zlom nastal v letech 1968 –1971, kdy bylo možné přijímat řeholní dorost a kdy se sestry mohly zapojit do pastorace.

 Období svobody

 Až po roce 1989 se mohly sestry Kongregace vrátit zpět ke svému poslání a činnosti. V roce 1993 se naše Kongregace rozdělila na Českou a Slovenskou provincii a od roku 1997 působila též na jihovýchodní Ukrajině, kam sestry přešly po dvouletém působení v Rusku (1995 – 1997).

Fotogalerie