s. M. Pavla Pichlerová
Heinrichova 189/1, Brno
Kongregace byla schválena 3.prosince 1915 papežem Benediktem XV.
Kongregace se řídí vlastními stanovami. Spiritualita vychází z augustiniánské a karmelitánské spirituality.
Původ kongregace sester těšitelek nacházíme v touze jejich zakladatelů – brněnského biskupa Pavla Huyna a sestry Rosy Vůjtěchové, odpovědět na volání milosrdné lásky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Oba spojovala silná touha přetvořit celý svůj život v smírnou oběť, a tak přispívat ke spáse světa. S vypracováním stanov pomáhal také augustinián p. Bernard Šústek.
První mateřský dům kongregace byl v Brně. Protože sester rychle přibývalo, v roce 1924 se začal stavět klášter v Rajhradě. Postupně vzniklo čtrnáct filiálních domů na území Čech a Moravy.
Během 2. světové války bylo v Rajhradském kláštere umístněných asi 120 chovanců z Ústavu Milosrdných bratří v Brně, který museli uvolnit pro potřeby vojska.
Na konci druhé světové války byl při přechodu fronty klášter v Rajhradě dělostřeleckou palbou a požárem vážně poškozen. V celém klášteře nezůstala jediná nepoškozená místnost, kromě presbytáře s mramorovou sochou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Po válce byl klášter s pomocí sester opraven a snížen o jedno patro.
5. září 1945 zemřela Matka Rosa, poté, co Bohu nabídla svůj život jako oběť za záchranu sester při přechodu fronty.
V roce 1948 sestra Anežka Coudenhove-Honrichs, která byla německého původu, odešla legálně spolu se sestrou Filipou Nosálovou do Argentiny, kde v chudinské čtvrti města Rosario založily řeholní dům.
V roce 1950 několik sester emigrovalo (uteklo) z Československa a byly založeny řeholní domy v Texasu a v Itálii.
V roce 1950 vláda zrušila všechny filiální domy kongregace a soustředila sestry do kláštera v Rajhradě. Odtud je vozili na práce do továren a na okolní pole. Sestry nesměly vykonávat ošetřovatelskou činnost v rodinách. Pak klášter v Rajhradě až do roku 1991 obsadila Československá armáda.
V roce 1952 byla Matka Marta Vintrová, pro napomáhaní kněžím při útěku do ciziny, ve vykonstruovaném procesu odsouzena k 17 letům vězení, po devíti letech byla na amnestii propuštěna.
V době totality sestry pracovaly v různých továrnách v pohraničí – v Nejdku a v Lovosicích. Kromě nemocnice ve Vyškově pracovaly i v nemocnici v Teplicích, kde musely odejít křížové sestry německé národnosti a skupina asi 50 sester těšitelek šla místo nich. Ale jen dočasně, protože pak mohly pracovat jenom v ústavech sociální péče, a to pod Doubravkou u Teplic, v Bystřanech, nebo na psychiatrii v Brně - Černovicích. Sestry důchodkyně později žily v Charitních domech v Kadani, Liblíně a v Jiřetíně pod Jedlovou.
V roce 1969 papež Pavel VI. udělil kongregaci Decretum laudis.
Ve stejném roce sestra Kristína Gáboriková zakládá dům v Bratislavě na Slovensku.
Po skončení totality se sestry v roce 1993 vrátily do svého mateřince v Rajhradě, který byl armádou značně zdevastován. Klášter a kostel postupně zrekonstruovaly.
Od roku 1999 funguje v areálu kláštera Hospic sv. Josefa s kapacitou 50 lůžek, později byl zřízen i Mobilní hospic sv. Jana a Chráněné bydlení sv. Luisy. Tato zařízení jsou ve správě Oblastní charity Rajhrad.
V roce 2004 byl v prostorách Rajhradského kláštera zřízen Domov pro seniory - Dům Matky Rosy.
V současnosti sestry působí v Čechách (Brno, Rajhrad), na Slovensku (Bratislava, Kežmarok) a v Argentině (Rosario).
Sestry pracují u nemocných v rámci domácí pečovatelské služby, domácího hospice, nebo v zdravotnických zařízeních. Některé sestry se věnují duchovnímu doprovázení a katechezi.
Po roku 2013 byli kongregaci v rámci restitucí vrácené lesy a pole bývalého Velkostatku Kunštát, které kongregaci věnovala sestra Anežka, jako jediná dědička kunštátského panství. Kongregace je spravuje přes společnosti INÉS Kunštát s.r.o. a Agrost Kunštát s.r.o.