Historie dominikánek
Počátky
Svatý Dominik založil první dům dominikánských mnišek ve Francii v Prouille už na samém začátku řádu r. 1206.
První kláštery sester dominikánek v českých zemích byly založeny již ve 13. století a fungovaly až do konce 18. století, kdy byly rozhodnutím Josefa II. všechny kontemplativní kláštery zrušeny.
O sto let později, na konci 19. století, zatoužilo několik žen žít zasvěceným životem v Kazatelském řádu. Formaci dostaly v rakouském klášteře sester dominikánek v Gleisdorfu. Den jejich návratu do Olomouce-Řepčína - 12. září 1889 - je pro nás dnem založení nového společenství sester dominikánek v českých zemích. Nejednalo se o kontemplativní klášter, ale o činné sestry, které se chtěly v duchu odkazu sv. Dominika věnovat službě a apoštolátu.
Zakladatelka
Převorkou nové komunity se stala Matka Rajmunda Jindrová (2. 3. 1858 - 30. 8. 1939), kterou ctíme jako zakladatelku České kongregace bl. Zdislavy.
Mezníkem v dějinách naší kongregace se stala Papežská úchvala z r. 1944, která znamenala oficiální uznání za kongregaci papežského práva a tím vynětí z jurisdikce provinciála či místního ordináře. Po 55 letech existence tak získala kongregace konečně pevný právní statut.
Druhá světová válka znamenala omezení pedagogické činnosti sester. Většina našich škol byla zrušena a některé kláštery byly zabrány pro německé vojenské lazarety. Zřízení Slovenského štátu přineslo násilné rozdělení kongregace, a tak v r. 1943 vznikla Slovenská kongregace sester dominikánek bl. Imeldy.
Poválečné období
V poválečném období se postupně sestry snažily o obnovení všech našich činností. Znovu se otevřely naše školy a sestry se vrátily na univerzity v Praze a Brně, aby dokončily své vzdělání..
V roce 1946 pak otcové dominikáni obnovili II. řád, neboli kontemplativní sestry dominikánky, které od dob Josefa II. v našich zemích nebyly. Základ nové komunity tvořily 3 kongregační sestry.
1950
Po komunistickém převratu 1948 došlo postupně k zestátnění všech našich škol i zařízení, proto se sestry začaly více věnovat katechezím v rámci farností. Definitivně je do izolace vehnal rok 1950 zákazem katechezí i vycházení. Sestry byly v permanentním domácím vězení. Roku 1951 byly sestry po malých skupinkách poslány do továren v pohraničí. Kláštery, které se věnovaly sociální službě (domovy pro mentálně postižené, domovy důchodců apod.), pro kterou by se těžko sháněl civilní personál, byly ponechány. Zařízení byla zestátněna, ale sestry v nich pracovaly dál.
Z důvodu nových politických poměrů v ČR došlo v r. 1949 k osamostatnění sester v USA a vzniku nové kongregace.
Komunistický režim
Po propuštění z továrních provozů se postupně v kongregaci ujaly čtyři základní činnosti: první byla charitativní a zdravotnická služba v sociálních ústavech, dále výroba hostií, šití parament a činnost ediční a překladatelská, která však kongregaci vynesla v dobách nesvobody množství domovních prohlídek.
Mezi lety 1954-1959 bylo devět našich sester vězněno. Komunistický režim totiž údajně ohrožovaly náboženským podvracením.
1989
V roce 1989, kdy kongregace slavila 100 let od svého založení, existovaly v naší zemi tři velké konventy (Broumov, Kadaň, Litoměřice) a tři menší domy (Podivice, Brno, Jablonné v Podještědí). Zákaz přijímání dorostu v období 1950-1989 omezil počet sester a tím i rozvoj kongregace.
Fotogalerie
